Peugeot 205 1.1i ColorLine - Mitjovo auti
Napsal: 01 zář 2008 20:47
Když se blížily moje 18té narozeniny, už jsem dělal autoškolu a přemýšlel s čím pak budu jezdit. Psal se rok 2004. Naše rodinné auto bylo pořád pryč, protože taťka v něm stráví skoro celý pracovní den a pracuje často i o víkendech. Takže jsme s tátou začali objíždět bazary, koukali jsme se spíše na sedany a takové větší auta.. až jednou přišel taťka s tím, že v centru v bazaru stojí nějaký Peugeot 205, že je to malé auto tak akorát na naučení. Našel jsem si na Internetu fotky jak to auto vypadá, ale příliš se mi nelíbilo.. bylo docela vzdálené od mojí představy toho, co jsem chtěl. Přesto jsem se rozhodl, že se na něho pojedu podívat.. když jsem však po pár dnech přijel do toho bazaru, auto tam už nebylo. Stále jsme hledali, až jsme jednou jeli kolem takového malého bazaru v Beskydech, od cesty se na nás usmívala šedá 205ka s cenovkou 32.000kč na skle, motor 1.1 s očekávanou nízkou pojistkou i spotřebou. Zajeli jsme k onomu bazaru, prohlídli si celé auto a udělali zkušební jízdu. Prodejce nás ještě informaval, že predchozí paní se o auto docela starala a že je udělaná celá repase zadní nápravy (což můžu s odstupem času říct, že byla naprostá pravda). Auto se zdálo v pořádku a cena dobrá, přes noc jsem na něho nemohl přastat myslet.. z původního pocitu, že takové auto nehledám, se stalo něco úplně jiného.. nemohl jsem na něj přestat myslet, a hned druhý den jsem volal tátovi ať mi ho zajede koupit (já jsem ještě neměl řidičák, a s placením jsme se dohodli že půlku si zaplatím sám a půlku dostanu k narozeninám), hned to udělal a ještě v ten den na mě čekal s Peugeotkem před školou. Byl to krásný pocit, poprvé jsem seděl v mém vlastním autě. Hodil mě domů, a já se celé odpoledne mazlil s novým autíčkem :-). Dokonce jsem se v něm jednou v té době i učil, prostě láska. Zanedlouho jsem udělal řidičák a mohl se již volně prohánět s novým mazlíkem.
Hned po koupi dostalo auti nové gumy a postupně jsem na něm vychytával kosmetické vady, proužek ColorLine chyběl na jedněch dveřích a blatníku, takže jsem jej odstranil odevšud. Všechny nálepky šly taky dolů. Odstranil jsem prasklý plast na kufru, a ten spolu se dvěma zrezlými spoji u dvěří jsem vybrousil, vykitoval a nalakoval do barvy auta. Kamarád mě časem přesvědčil ať si nastříkám interiér podle sebe, takže vybrané plasty šly do modré metalízy, kaplička do černé barvy. K tomu ještě hliníkové proužky do modra a na masce prostřední proužek do černé. Byli jsme kluci, a náhodou se mi to líbí doteď.
Pak přišel čas na opravy, nejdříve lanka ruční brzdy, když jsem jednou zůstal v zimě stát před barákem a nešlo to povolit. To jsem se se seznámil s fajn mechanikem tady 100 metrů od baráku a ten mi pak prováděl většinou oprav. Dále jsem nechal udělat rozvody, vyměnit startér, nějaké ty čepy, kotouče, destičky, čelisti.. prostě co bylo třeba, a co se postupně objevovalo, že by chtělo vychytat. Dlouho jsem vychytával alternátor, teď už je asi 2 roky v naprostém pořádku. Na autě se postupně měnily obě poloosy a spousta dalších věcí. Asi rok se hodně vychytávalo, aby se odstranilo co nejvíce vad. Téměř vždycky jsem tam v dílně s mechanikem byl, a většinou jsem i pomáhal a sbíral zkušenosti. Hodně mi to dalo, a postupně, i s tím že jsem jezdíval pomáhat kamarádovi s jeho autem, jsem se naučil udělal si spoustu věcí sám. Vyměnil jsem kloubek řízení, olej v převodovce, dal jsem novou chladicí kapalinu a natahal nové brzdové trubky a hadičky k zadním brzdám.. a vůbec takové věci, které pro mě v době, kdy jsem s autem začínal, byly téměř nepředstavitelné. Mám z toho vždycky radost, když si můžu něco na aute udělat sám.
Autíčko mi už tak přirostlo k srdci, že místo toho abych se na něm jeden rok naučil jezdit a pak přesedlal na jiné, jsem ho dal pořádně do kupy a nechám si ho už napořád .
Tak a teď k fotkám, jsou rozděleny podle roků:
Hned po koupi dostalo auti nové gumy a postupně jsem na něm vychytával kosmetické vady, proužek ColorLine chyběl na jedněch dveřích a blatníku, takže jsem jej odstranil odevšud. Všechny nálepky šly taky dolů. Odstranil jsem prasklý plast na kufru, a ten spolu se dvěma zrezlými spoji u dvěří jsem vybrousil, vykitoval a nalakoval do barvy auta. Kamarád mě časem přesvědčil ať si nastříkám interiér podle sebe, takže vybrané plasty šly do modré metalízy, kaplička do černé barvy. K tomu ještě hliníkové proužky do modra a na masce prostřední proužek do černé. Byli jsme kluci, a náhodou se mi to líbí doteď.
Pak přišel čas na opravy, nejdříve lanka ruční brzdy, když jsem jednou zůstal v zimě stát před barákem a nešlo to povolit. To jsem se se seznámil s fajn mechanikem tady 100 metrů od baráku a ten mi pak prováděl většinou oprav. Dále jsem nechal udělat rozvody, vyměnit startér, nějaké ty čepy, kotouče, destičky, čelisti.. prostě co bylo třeba, a co se postupně objevovalo, že by chtělo vychytat. Dlouho jsem vychytával alternátor, teď už je asi 2 roky v naprostém pořádku. Na autě se postupně měnily obě poloosy a spousta dalších věcí. Asi rok se hodně vychytávalo, aby se odstranilo co nejvíce vad. Téměř vždycky jsem tam v dílně s mechanikem byl, a většinou jsem i pomáhal a sbíral zkušenosti. Hodně mi to dalo, a postupně, i s tím že jsem jezdíval pomáhat kamarádovi s jeho autem, jsem se naučil udělal si spoustu věcí sám. Vyměnil jsem kloubek řízení, olej v převodovce, dal jsem novou chladicí kapalinu a natahal nové brzdové trubky a hadičky k zadním brzdám.. a vůbec takové věci, které pro mě v době, kdy jsem s autem začínal, byly téměř nepředstavitelné. Mám z toho vždycky radost, když si můžu něco na aute udělat sám.
Autíčko mi už tak přirostlo k srdci, že místo toho abych se na něm jeden rok naučil jezdit a pak přesedlal na jiné, jsem ho dal pořádně do kupy a nechám si ho už napořád .
Tak a teď k fotkám, jsou rozděleny podle roků: