Toto by si měl každý přečíst
Napsal: 12 bře 2006 17:56
Dnes bych se chtěl zamyslet nad jednou z vlastností českých tunerů. Od dětství patřím k těm co jim benzín voní a mám za sebou několik „udělaných“ aut, přičemž nešlo o samolepkový tuning ani o úpravy pomocí modrých LED diod. Ale nechme teď stranou otázku peněz a vkusu, protože to je věc čistě osobní.
Zaměřím se na něco jiného, něco co by snad mohlo fungovat, ale z nějakého důvodu se tak neděje. Jde o chování a komunikaci mezi tunery samotnými. Jakákoli komunita, ať již se jedná o rybáře, modeláře nebo motorkáře se vyznačuje hlavně tím, že její členové drží při sobě. Možná to neplatí 100%, ale obecně to lze říci. Když se potkají mají snahu se od sebe učit, poznávat nové věci a sbírat zkušenosti, zdokonalovat se a společně se i bavit. Mají radost když na sebe narazí náhodou a vždy si mají co říct. Vím to, protože sám se k několika takovým komunitám řadím a stejně tak i moji přátelé. Všimli jste si někdy, že téměř neexistuje aby se dva protijedoucí motorkáři nepozdravili?. Naproti tomu tuneři jsou velmi často naprostým opakem. Proč? Ano, pořádáme srazy, ale přiznejme si na rovinu – přijedeme na ně spolu s kamarády, které vídáme pořád, postavíme z aut „hradby“ a dovnitř se postaví stany. Prohlédneme si ostatní káry, uznale pokýváme hlavou, když se nám něco líbí, uděláme pár fotek a jdeme se věnovat programu, který zařídil organizátor. Na sprintech, když se postavím na startovní čáru, často za černou fólií ani nevidím kdo je „soupeř“, natož abych se s ním po odjetí sprintu začal bavit jak to udělal, že mi se stejným motorem o vteřinu a dvacet desetin ujel. Nejednou jsem uznale kýval hlavou do černého okna, když jsem měl na startu pocit, že ten druhý nebude lehký soupeř.
Stejně tak ochota tunerů podělit se o zkušenosti, jak a co dělali, kde co koupili je až neuvěřitelně malá. Opět mluvím z vlastní zkušenosti, srazů jsem projel desítky. Chápu, že úpravy aut, jejich poměřování na sprintech apod. jsou soupeřením samy o sobě, ale copak u motorek je to jiné? Nebo u rybářů? Každý chce tu největší kořist, každý chce být nejlepší a první, ale málokdo je tak chladný k ostatním ve své komunitě jako právě tuneři. Proč se motorkáři na svých srazech baví jako jedna parta? Pořádají soutěže, které nemají s motorkami nic společného, protože je to prostě zábava a oni se chtějí bavit a chtějí se bavit spolu. Po dobu srazu cítí soudržnost a sílu, která z ní plyne a užívají si to. Proč když motorkáři někam vkročí mají většinou u ostatních automaticky respekt? Ne to není protože mají kožené věci a hlasité stroje, je to proto, že všichni vědí, že začít si něco s jedním z nich, znamená začít si se všemi, je to proto, že se chovají všude na světě velmi podobně. Proč o ně mají holky zájem aniž promluví? Protože je spojuje stejná povaha, ta dobrodružná a svobodomyslná a to se přece holkám líbí. Proč když rybář zdolává velkého dravce, druhý automaticky přiskočí aby pomohl?
Co z toho se dá říci o tunerech? Jaká stejná vlastnost je spojuje kromě té základní – upraveného auta? V čem jsme tak jiní, že když se potkají auta cestou na sraz, obvykle se snaží jeden druhému to nandat, třeba za cenu podjetí v odstavném pruhu? Proč se tuneři na silnicích nezdraví?
Jsem si vědom skupiny „tunerů“, která těm ostatním jméno kazí, způsobuje, že když se řekne tuning, lidé se ušklíbají a představí si znetvořené auto, které z posledních sil s neskutečným řevem přejíždí Avii zprava a přitom ji ještě problikává namodralým světlem. Ale ani tato skupina přece nemůže stát za tím vším o čem jsem psal. Takoví lidé se přece najdou i mezi motorkáři nebo rybáři.
Navíc chci věřit, že většina skalních tunerů odsuzuje machrování na silnici, stejně jako „benzinkový“ tuning a modře svítící ostřikovače, ale co kdo z nás udělá, když takového „tunera“ potká? Myslím co kromě toho, že si pomyslí, že je to děs? Sám, když potkám nějakého Shumachera jak jede „na mlhovky“ aniž by mlha v okolí 50km byla, snažím se, pokud je to možné, např. ve městě na světlech, slušně zeptat proč ty mlhovky puštěné má. Možná nebudete věřit, ale když na takového člověka nespustíte zbytečně zostra, ale jen se slušně zeptáte, často ty mlhovky vypne. Ale to už se zase dostávám jinam, pojďme se vrátit k dnešnímu tématu.
Nedělám si iluze, že bych obecně dokázal něco změnit, ale ptám se: Najde se pár skutečných tunerů, kterým tahle situace vadí stejně jako mě? Najde se někdo, kdo mě přesvědčí, že to tak není? Existují tuneři, kterým přijde zajímavé domluvit se třeba přes web s pár ostatními a udělat o letním víkendu spanilou jízdu částí republiky? Vychutnat si pohledy lidí ve městech a vesnicích na takovou kolonu? Neděláme náhodou ten tuning z větší části právě pro tyhle pohledy? A teď to znásobte počtem vozů v koloně! Najde se někdo komu se líbí představa nových přátel stejné krevní skupiny? Komu přijde bezva jet v koloně napříč republikou, zastavovat na koupalištích, u hospůdek a večer zaparkovat káry třeba před diskotékou nebo na náměstí a jít se společně bavit? Pokud ano, vyzývám vás, dejme se dohromady a podnikněme tyto akce. Do začátku sezony je ještě čas, bude tedy možnost poznat se zatím třeba přes net, naplánovat cokoli, založit třeba fórum, kde by se podobné věci daly domlouvat.
Zaměřím se na něco jiného, něco co by snad mohlo fungovat, ale z nějakého důvodu se tak neděje. Jde o chování a komunikaci mezi tunery samotnými. Jakákoli komunita, ať již se jedná o rybáře, modeláře nebo motorkáře se vyznačuje hlavně tím, že její členové drží při sobě. Možná to neplatí 100%, ale obecně to lze říci. Když se potkají mají snahu se od sebe učit, poznávat nové věci a sbírat zkušenosti, zdokonalovat se a společně se i bavit. Mají radost když na sebe narazí náhodou a vždy si mají co říct. Vím to, protože sám se k několika takovým komunitám řadím a stejně tak i moji přátelé. Všimli jste si někdy, že téměř neexistuje aby se dva protijedoucí motorkáři nepozdravili?. Naproti tomu tuneři jsou velmi často naprostým opakem. Proč? Ano, pořádáme srazy, ale přiznejme si na rovinu – přijedeme na ně spolu s kamarády, které vídáme pořád, postavíme z aut „hradby“ a dovnitř se postaví stany. Prohlédneme si ostatní káry, uznale pokýváme hlavou, když se nám něco líbí, uděláme pár fotek a jdeme se věnovat programu, který zařídil organizátor. Na sprintech, když se postavím na startovní čáru, často za černou fólií ani nevidím kdo je „soupeř“, natož abych se s ním po odjetí sprintu začal bavit jak to udělal, že mi se stejným motorem o vteřinu a dvacet desetin ujel. Nejednou jsem uznale kýval hlavou do černého okna, když jsem měl na startu pocit, že ten druhý nebude lehký soupeř.
Stejně tak ochota tunerů podělit se o zkušenosti, jak a co dělali, kde co koupili je až neuvěřitelně malá. Opět mluvím z vlastní zkušenosti, srazů jsem projel desítky. Chápu, že úpravy aut, jejich poměřování na sprintech apod. jsou soupeřením samy o sobě, ale copak u motorek je to jiné? Nebo u rybářů? Každý chce tu největší kořist, každý chce být nejlepší a první, ale málokdo je tak chladný k ostatním ve své komunitě jako právě tuneři. Proč se motorkáři na svých srazech baví jako jedna parta? Pořádají soutěže, které nemají s motorkami nic společného, protože je to prostě zábava a oni se chtějí bavit a chtějí se bavit spolu. Po dobu srazu cítí soudržnost a sílu, která z ní plyne a užívají si to. Proč když motorkáři někam vkročí mají většinou u ostatních automaticky respekt? Ne to není protože mají kožené věci a hlasité stroje, je to proto, že všichni vědí, že začít si něco s jedním z nich, znamená začít si se všemi, je to proto, že se chovají všude na světě velmi podobně. Proč o ně mají holky zájem aniž promluví? Protože je spojuje stejná povaha, ta dobrodružná a svobodomyslná a to se přece holkám líbí. Proč když rybář zdolává velkého dravce, druhý automaticky přiskočí aby pomohl?
Co z toho se dá říci o tunerech? Jaká stejná vlastnost je spojuje kromě té základní – upraveného auta? V čem jsme tak jiní, že když se potkají auta cestou na sraz, obvykle se snaží jeden druhému to nandat, třeba za cenu podjetí v odstavném pruhu? Proč se tuneři na silnicích nezdraví?
Jsem si vědom skupiny „tunerů“, která těm ostatním jméno kazí, způsobuje, že když se řekne tuning, lidé se ušklíbají a představí si znetvořené auto, které z posledních sil s neskutečným řevem přejíždí Avii zprava a přitom ji ještě problikává namodralým světlem. Ale ani tato skupina přece nemůže stát za tím vším o čem jsem psal. Takoví lidé se přece najdou i mezi motorkáři nebo rybáři.
Navíc chci věřit, že většina skalních tunerů odsuzuje machrování na silnici, stejně jako „benzinkový“ tuning a modře svítící ostřikovače, ale co kdo z nás udělá, když takového „tunera“ potká? Myslím co kromě toho, že si pomyslí, že je to děs? Sám, když potkám nějakého Shumachera jak jede „na mlhovky“ aniž by mlha v okolí 50km byla, snažím se, pokud je to možné, např. ve městě na světlech, slušně zeptat proč ty mlhovky puštěné má. Možná nebudete věřit, ale když na takového člověka nespustíte zbytečně zostra, ale jen se slušně zeptáte, často ty mlhovky vypne. Ale to už se zase dostávám jinam, pojďme se vrátit k dnešnímu tématu.
Nedělám si iluze, že bych obecně dokázal něco změnit, ale ptám se: Najde se pár skutečných tunerů, kterým tahle situace vadí stejně jako mě? Najde se někdo, kdo mě přesvědčí, že to tak není? Existují tuneři, kterým přijde zajímavé domluvit se třeba přes web s pár ostatními a udělat o letním víkendu spanilou jízdu částí republiky? Vychutnat si pohledy lidí ve městech a vesnicích na takovou kolonu? Neděláme náhodou ten tuning z větší části právě pro tyhle pohledy? A teď to znásobte počtem vozů v koloně! Najde se někdo komu se líbí představa nových přátel stejné krevní skupiny? Komu přijde bezva jet v koloně napříč republikou, zastavovat na koupalištích, u hospůdek a večer zaparkovat káry třeba před diskotékou nebo na náměstí a jít se společně bavit? Pokud ano, vyzývám vás, dejme se dohromady a podnikněme tyto akce. Do začátku sezony je ještě čas, bude tedy možnost poznat se zatím třeba přes net, naplánovat cokoli, založit třeba fórum, kde by se podobné věci daly domlouvat.
... je to velká pravda...